Trabant 601
Tento článek zajisté potěší obdivovatele staré spolehlivé techniky, jakožto i soudruhy z DDR. V článku jsou uvedeny pro ilustraci několikeré pseudonymy Trabantu, jednak pro mladou generaci a druhak pro starou netrabantizovanou generaci čtenářů.
Mizici.com pracují na testu této káry - Trabikáry již řadu let. Je to tak dlouho, že přesný počátek testování ani většina členů představenstva nedokáže přesně určit a je proto třeba pátrat ve firemních kronikách. Zjednodušme historii a odhadněmež počátek zkoušek Trabikáry na rok 1999 plus mínus pět let. Za dobu testů jsme podrobili Trabikáru několika kreš testům (anglicky piš Crash Test), přesouváním, kompletní generálkou (koder to aspoň t; "Obrázek")
vrdí, v kronice jsem se ovšem přesně nedopátral, čeho že se jeho avizovaná generálka týkala) a několikerému čištění vysavačem. Proto je možno a taktéž nutno konstatovat, že tento test byl proveden se vší důkladností a je jedním z mála, spíše jediným fundovaným testem tohoto auta.
Začněme ovšem nějakou stručnější historií vývoje automobilu, jak by soudruzi považovali za správné a místné. Trabant je auto vyráběné soudruhy z DDR, jmenovitě soudruhy z Zwikau v továrně Sachsenring (Sachsen - Sasko, der Ring - kroužek, prsten, náměstí), před znárodněním se Sachsenring jmenoval Horch (horchen - naslouchat, August Horch *12.10.1899 - 3.2.1951, založil Audi a luxusní automobilku Horch). Předchůdcem dnešního Babantu byl Trabant P70, který měl karoserii z Duroplastu, ten byl lehce pozměněn na (ovšem téže koncepce DKW 8 z předválečných let) roku 1957 Trabant 500 - P50 a později roku 1962 na P60. Roku 1964 se na světlo světa dostal Bakeliťák, který brázdí nejednu step, poušť a polární krajinu v některém z lehce pozměněných modelů, až do dnešních dnů a bezelstně se těší svým světlým zítřkům. Materiál karosérie je bakelit, v několika filmech byla utvořena fáma, že bakelit žerou prasata a jiná zdomácnělá zvěř. Mizici proto provedli sérii několikerých testů, které dokázali, že bakelit Trabikáru nežerou ani ovce, ani slepice ba ani hladový hospodář či vyhladovělý bezdomovec a pěstitel koz a ovcí v jedné osobě. Motor Trabantu je 26 koňový dvoutakt, který je chlazen vzduchem. Toto znamená, že pokud stojíte na místě a máte zapnutý motor, z topení se hřejivého vzduchu nedočkáte.
Čtyř stupňová převodovka má volnoběh, který vyvede leckerého automobilistu z rovnováhy a po seznání se se způsobem řazení má většinou tento automobilista pocit mrákot a těžkostí u srdce. Řazení je zde pákové pod volantem, proto bývá povětšinou možnost vychutnat si příjemných jízdních vlastností Trabikáry pouze ryze chlapskou záležitostí. Najdou se ovšem i šikovné ženy, které se jízdy nezaleknou a bravurně zvládají řazení i klopení do zataček. Nutno ovšem říci, že tyto ženy jsou velmi nadané a je jich pomálu.
601čka jezdí ve variatách Limousine a Universal (Combi) a je ve dvou úrovních výbavy - S a de Luxe. Dle internetových zdrojů existovala varianta Tramp, která měla plátěnou střechu a plátěné dveře. Úspěšnost Trabantu dokumentuje historie výroby - 22.10.1973 sjel z výrobní linky miliontý automobil. V květnu roku 1990 se automobilka pokusila o modernizaci na čtyřtakt - začíná sériová výroba Trabantu 1.1 s motorem VW. 30.4.1991 opouští výrobní linku v Zwikau poslední automobil (verze 1.1), v konečném součtu automobilka vyrobí 3.690.099 Trabantů. Spotřeba Trabikár je historická, proto v dnešní době enormní - a to zhruba 7 až 8 litrů na 100 km. Zajímavější je ovšem na co taková Trabikára jezdí - nejradši má benzín a to pěkně s olejem a olovem, nepohrdne ovšem přimícháním nafty (tak max. do 1/3 objemu benzínu), ředidla, vody, vyjetého či jakéhokoliv oleje, samohonky či jiné dobroty. Standartně babant jezdí na techničák (čti technický benzín) a to v míře malé než velké. Techničák ovšem obsahuje dost vody a proto při teplotách pod nějakých -5°C zamrzá a auto se do rozmrznutí stává nepoužitelný. Leda na něj poslat pár černochů s letlampama či zuřivýho Josku. Maximální rychlost je dle motoru kolem 105 km/h, najdou se ovšem méně i více výkonné modely. Jízda při takto vysokých rychlostech není žádný med ani pastva pro uši. Jak říká náš odborník joska zvuk motoru je charakterizovatelný zvuky : "dyn dyn dyn dyn dyn, dýýýn dýýýn dýýýn dýýýn dýýýn, dýýýýýýýýn dyn dyn dyn dyn , dýýýýýýýýýýýýýn huíííííííííííííí". To huíííí charakterizuje stav, kdy motor nezvládá nic víc, vysazuje a protestuje. Technik Joska hodnotí povedenost motoru daného trabantu dle délky dýýýýýýn dyn dyn dyn a následně zátěžovým testem přinutí jít motor k selhání - takzvanému huííí stavu. Nevýhodou Trabantů je jejich malá tuhost karosérie, proto nebezpečí při nárazech. Již při menších rychlostech (kolem 50 km/h) dochází k neopravitelným poškozením karosérie a tudíž odepsáním do šrotu a nedejbože použití řidiče jako budoucího hnojiva. Proto je nutno mít na paměti jako vždy bezpečnost jízdy a nepospíchat do hrobu. Momentálně se od prodejce mizici.com dá sehnat trabant 601 Combi za 4000 - 6000 i s papírama, což je příjemná cena za nenáročné auto, které se nekrade. Závěrem nezbývá než pochválit výrobek soudruhů z DDR.
Odkazy:
http://www.100jahre-auto.de/ http://www.ag-sachsenring.de/ a adresář trabant klubů a srazů http://trabant.hyperlink.cz/adres.htm
Přečteno:4804
Autor: David Mizera
Komentáře (10)
- Nový Komentář
Ahoj,ten clanek napsal autor jako recesi. Sam totiz pouziva Trabanta velmi hojne a mozna prave proto ze se mu zalibil jej zde takto vtipne popisuje. Me osobne ( majitele Trabantu ) tento clanek nijak neurazil, ba naopak, pobavil.
presne tak, mm jako majitel se o nej musi starat, pac nekdo musi jezdit rallye a dolejvat benzin hlavne .. casto a hojne
Rozhodně jde o pěkný vtipný článek, člověk se u něj zasměje. Vždyť si z našich aut dělá srandu kdekdo, to jsme snad takoví morousi, abychom si nebyli schopni udělat legraci sami ze sebe? I můj traboš se směje, až se za podvozek popadá!