Jak se testují nová léčiva

Kategorie >>Různé>> Jak se testují nová léčiva


Jak se testují nová léčiva

Nové sloučeniny, představující potenciální léčiva, jsou podrobeny přísnému testování, přičemž způsob a podmínky testování jsou upraveny legislativními předpisy. Toto testování probíhá na několika úrovních, z nichž každá představuje síto k výběru nejvhodnějších látek pro zamýšlené terapeutické využití.
Úvodní studie (farmakologický screening) slouží k definování farmakologického profilu látek (zjištění míry a selektivity účinku látky vůči různým enzymům a afinity k receptorům). Naprostá většina těchto pokusů se provádí in vitro, tj. mimo živé tělo.
Nejprve se provádějí testy na molekulární úrovni, při nichž se pracuje s čistými izolovanými enzymy nebo receptory.V další fázi probíhá testování na úrovni buněčné, kde se používají tkáňové kultury nebo izolované tkáně. Testy na systémové úrovni se provádějí in vivo, tj. na pokusných zvířatech a sledují se při nich např. účinky na krevní tlak, srdce, nervový systém apod.
Farmakologický screening umožňuje vybrat z množiny studovaných látek, která může představovat desítky až tisíce sloučenin, jednoho nebo několik málo tzv. nadějných kandidátů.
Tyto látky jsou poté podrobeny preklinickým testům toxicity, jejichž smyslem je zjistit míru možných rizik těchto potenciálních léčiv. Výsledkem jsou údaje o akutní toxicitě (létální dávka při jednorázovém podání), subakutní toxicitě (účinek opakovaných dávek), účinku na reprodukční funkce, údaje o kancerogenitě, mutagenitě a v neposlední řadě o mechanismu toxického účinku. Provedení těchto testů včetně analýzy výsledků trvá několik let a jejich cena se pohybuje řádově v destítkách milionů dolárů.
Jelikož je málo pravděpodobné, že by se podařilo odhalit některé vzácné nežádoucí účinky už v průběhu preklinického testování, podrobují se látky prošlé předchozím testem zkouškám klinickým. Klinické testování léčiva probíhá ve třech stádiích a každé z nich trvá obvykle 4-6 let. Musí být také povolena příslušným úřadem.
V první fázi se na malém počtu zdravých dobrovolníků sleduje účinek léčiva ve vztahu k podané látce. Cílem je zjistit, zda existují významné rozdíly v reakci zvířete a člověka na podané léčivo. Tyto studie jsou otevřené, tudíž lékař i dobrovolník vědí, jaké léčivo se podává. V této fázi se obvykle odhalí většina předvídaných projevů toxicity látky.
Ve druhé fázi jsou účinky léčiva zkoumány na malém počtu pacientů (10-150 osob), kteří trpí chorobou, k jejimuž léčení je látka určena. Často se pracuje s metodou tzv. jednoduché slepé studie, kdy se účinky látky srovnávají s placebem (biologicky neaktivní látka podávaná jako náhražka léčiva) nebo s účinky známého staršího léčiva. Lékař však ví, kterou z výše uvedených látek pacient dostal.
Ve třetí fázi se léčivo testuje na větším počtu osob (řádově tisíce). Cílem je podchytit vliv případné variability jak u sledované choroby, tak u léčených pacientů. Pracuje se metodou dvojité slepé studie, kdy ani lékař neví, jestli podává placebo, novou látku či známé léčivo.
Léčivo, které prošlo všemi fázemi klinických testů, bývá příslušným úřadem schváleno k prodeji. Poté nastává čtvrtá fáze klinického zkoušení, kdy je léčivo sledováno v širokém používání.


Zdroje:
Hampl František, Paleček Jaroslav-Farmakochemie




Vloženo: 04.06.2007 11:54
Přečteno:2428
Autor: Adéla

Hlasů: 1 Hodnocení(jako ve škole): 2
 

Komentáře (0)

   -     Nový Komentář