| Rozkazovací způsob | ||||||||
| 2. os. j. č. | zeig(e)! | ukaž! | komm! | přijď! pojď! | warte! | čekej! | sei! | buď! |
| 2. os. mn. č. | zeigt! | ukažte! | kommt! | přijďte! pojďte! | wartet! | čekejte! | seid! | buďte! |
| 1. os. mn. č. | zeigen wir! | ukažme! | kommen wir! | přijďme! pojďme! | warten wir! | čekejme! | seien wir! | buďme! |
| 3. os. mn. č. | zeigen Sie! | ukažte! | kommen Sie! | přijďte! pojďme! | warten Sie! | čekejte! | seien Sie! | buďte! |
V 2. osobě jednotného a množného čísla rozkazovacího způsobu není osobní zájmeno, proto se podmět vynechává.
V 1. a 3. osobě množného čísla se rozkazovací způsob liší od otázky jen různým tónem:
Kommen Sie? Přijdete?
Kommen Sie! Přijďte!
Sloveso sein má rozkazovací způsob nepravidelný, viz. tabulka.