Oheň

Červené maso smažím na pánvi
smutno, smutno mi je na duši.
Už nebolí mě vzpomínka na tebe,
já umím žít, fakt umím žít,
fakt, i bez tebe...

Lžu sám sobě, ne, nezáleží mi na tobě.

Ach, jak směšný jsem,
jak strašně jsem směšný, když večer nastane,
ledový vítr duší se mi prožene
a když randím s jinou, vždy vzpomenu si,
vzpomenu, na tebe.

Smutno, smutno mi je.

Ona mluví o životě, o smrti, o tom co je po ní,
já přemýšlím, jak Ti dneska asi vlasy voní,
jak strašně lásku mou si chtěla
a přitom nic o mě nevěděla.

Nevěděla, že já Tě nechci,
že šťastný jsem když tu nejsi,
/> že zradu nemůžu si odpustit,
že při pohledu na tebe,
kolem krku oprátka se utáhne.

Utáhne se víc když se směju a ještě víc když s tebou spím<
a když jsem sám, už to vím...
Miluji Tě i nenávídím!

Smutno, smutno mi je.

Stále bolí mě ta tvoje slova,
co posledně z úst Ti zněla:
"Tvůj smysl pro humor je trapný, jsi strašně nudný, líný, nechci s tebou už nikdy být, dej mi pokoj nech mě jít!"


Smutno, smutno mi je na duši,
ani neumím vařit, vařit jen pro sebe,
zase budou z toho tři večeře.


Miluji Tě víc než nenávídím.

Komentáře (1)