Oheň

Kategorie >>Proza a poezie>> Oheň


Červené maso smažím na pánvi
smutno, smutno mi je na duši.
Už nebolí mě vzpomínka na tebe,
já umím žít, fakt umím žít,
fakt, i bez tebe...


Lžu sám sobě, ne, nezáleží mi na tobě.



Ach, jak směšný jsem,
jak strašně jsem směšný, když večer nastane,
ledový vítr duší se mi prožene
a když randím s jinou, vždy vzpomenu si,
vzpomenu, na tebe.


Smutno, smutno mi je.



Ona mluví o životě, o smrti, o tom co je po ní,
já přemýšlím, jak Ti dneska asi vlasy voní,
jak strašně lásku mou si chtěla
a přitom nic o mě nevěděla.

Nevěděla, že já Tě nechci,
že šťastný jsem když tu nejsi,
Obrázek/> že zradu nemůžu si odpustit,
že při pohledu na tebe,
kolem krku oprátka se utáhne.

Utáhne se víc když se směju a ještě víc když s tebou spím<
a když jsem sám, už to vím...
Miluji Tě i nenávídím!


Smutno, smutno mi je.



Stále bolí mě ta tvoje slova,
co posledně z úst Ti zněla:
"Tvůj smysl pro humor je trapný, jsi strašně nudný, líný, nechci s tebou už nikdy být, dej mi pokoj nech mě jít!"


Smutno, smutno mi je na duši,
ani neumím vařit, vařit jen pro sebe,
zase budou z toho tři večeře.


Miluji Tě víc než nenávídím.






Vloženo: 10.01.2013 23:25
Přečteno:3060
Autor: Plamínek

Hlasů: 5 Hodnocení(jako ve škole): 3.4
 

Komentáře (1)

   -     Nový Komentář
Autor:
 bat
Datum:
  12.03.2013 23:07:58
reagovat

Trapně smutné